Drabble od Nikolky

19. července 2009 v 21:53 | Destiny.life^^ píše... |  Sbírka
Opět tu máme jeden drabble tentokrát pro mě od Nikolky, je opět nádherný a prosím nedivte se že v obouch drabblech vystupujou stejné osoby, příjemné čtení.
____________

Před zrcadlem stála mladá dívka. Sledovala svůj odraz. Linky na očích byli stejnoměrné , lesk na rtech nerozmazaný. Bylo hotovo a mohla , jako každou sobotu vyrazit do svého oblíbeného klubu. Cestou byla hluboko ponořená do svých myšlenek. Měla strach. Bála se , že tam nebude. On , její princ. Jenom kvůli němu tam teď šla.

Než se nadála , ocitla se před velikým klubem. Vešla dovnitř. Všude bylo plno lidí , jako obvykle. Prodírala se davem k baru aby si objednala něco k pití. Konečně. Usedla na barovou židli a objednala si džus. Dneska se nechtěla opít. Potřebovala mu všechno říct…V tom ho zahlédla. Jejich oči se setkaly a on s úsměvem na rtech šel k ní.

"Ahoj." usmál se svým neodolatelným úsměvem.
"Ahoj…"opětovala mu pozdrav a rozpačitě pohlédla k zemi.
Věděl , že svým úsměvem ji odzbrojí. Přesto se mu vždycky líbilo jak se začervenala.
"Víš já…chtěla jsem Ti něco říct…" musí to vyjít , sebrala veškerou odvahu a nedechla se. " Já netuším co cítíš ty. Možná si se mnou jenom hraješ , ale nemůžu už to tajit. Od tvého prvního úsměvu , který patřil mě jsem věděla jednu věc. Miluji Tě, to se nezmění. Alespoň nyní. Já jen..jen jsem chtěla abys to věděl." a je to venku…Nevěděla jestli má vzít nohy na ramena a utéct nebo jestli se mu má podívat do tváře… Neudělala ani jedno…Jenom stále zírala do země.

"Werunko…já. Nevím jak Ti teď odpovědět. Mám Tě rád , hrozně moc. Jsi kamarádka, velmi dobrá , ale nic jiného." chytil ji jemně bradu aby jí viděl do tváře.
Přikývla. "Chápu to, tohle mi stačí." Sebrala si svoje věci a zmizela v davu. Přes slzy už ani neviděla na cestu. Bolelo ji to , moc. Ale co nadějně čekala? Nejspíš doufala, že její lásku opětuje. Marně.

Vyběhla před klub, rychle si oblékla mikinu a svižným krokem šla domů. Najednou za sebou však uslyšela kroky. "Weru, neutíkej prosím...." byl to on. Její princ Milan.
Ignorovala ho , nechtěla s ním mít mluvit.
"Weroniko pozor!!!" rychle se ohlédla. Všechno se seběhlo tak rychle. Uviděla jenom silně zářící světla a v tom ucítila po celém těla hroznou bolest.
Snažila se mu utéct a nedbala jeho hlasu. Ani si neuvědomila , že právě přechází přes silnici. Řidič auta nestihl vůbec nijak zareagovat. Zabrzdil příliš pozdě.
"Werunko…." se hrozivým výrazem padl na kolena k jejímu , bezvládně ležícímu tělu. "Milane , odpusť mi prosím...Já…Miluji Tě…" pousmála se a její oči plné slz se zavřely.

Najednou uviděla svoje tělo ležící na zemi a nad ním sklánějícího se Milana. Na zádech ucítila zvláštní tíhu - křídla.

A tak se nešťastně zamilovaná dívka stala andělem chlapce , kterého miluje.
 


Komentáře

1 Strange_Angelic Strange_Angelic | 19. července 2009 v 22:19 | Reagovat

*stydí se*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.