Láska přemůže i smrt, nebo ne?

19. srpna 2009 v 21:30 | Ona píše... |  Sbírka
Upozorňuji, že je celkem dlouhá, rozepsala jsem se hodně, vážně jsem to už potřebovala, nenutím nikoho do čtení, ale budu ráda za každý komentář..

Jako každé ráno zazvonil budík s hlásáním, že je čas vstávat a jít do školy.
Zamačkla ho dívka, s dlouhými černými vlasy a nádherně mordýma očima, převalila se na bok a jako pokaždé si pro sebe nadávala že zase musí vstávat.
Tenhle den byl jako každý jiný, alespoň si to myslela.



Jakmile se trochu probrala, vylezla z postele a šla se do koupelny zkulturnit, když se už probrala, došlo jí, že je něco jinak, něco uvnitř ní jakoby její půlka odešla někam pryč.
Nechápala co se to děje, znala bolest z její nenaplněné lásky, znala bolest bezmoci, ale tuhle bodavou prázdnotu uvnitř ne.
Snažila se to přejít, tak jako vždycky, avšak tentokrát to nešlo, neustávalo to, bylo to pořád stejně silné.
Dorazila do školy, tam na ní čekala její nejlepší kamarádka Kate.Hned jak jí spatřila viděla, že něco není v pořádku, Lilian byla jako živá prázdná schránka.

Uběhl celý den a Lilli se snažila normálně komunikovat, jako každý den, nikdy na sobě nedala znát svou bolest, kterou jí způsoboval on její Sam.Ten, kterého denně potkávala v chodbách školní jídelny, ten který jí tolik zlomil srdce, vždy, když kolem něj prošla usmála se na něj, aby neviděl jak moc jí zničil, tím co udělal.
Bylo téměř nemožné potkat ho samotného, vždycky s ním byla ona, Tereza, ta která s ním byla jen proto že byl známý.Všichni to věděli, jen on ne.

**
Přišla domů, lehla si na postel a došlo jí, že ho vlastně dnes poprvé za několik měsíců v jídelně nepotkala, což bylo divné.Snažila se nad tím nepřemýšlet, třeba náhle onemocněl nebo něco podobného.

**
Třetí den na tom nebyla o nic lépe, půlka jí samotné stále chyběla.Došla před školu a viděla, že na budově visí obrovské černé prapory, znamenalo to jen jedno.To nejhorší, někdo zemřel.V tu chvíli jí nálada spadla ještě níž než jí měla, doufala že alespoň dnes potká jeho, i přes to že jí to bude bolet, alespoň trochu jí to zvedne náladu.
Opět na ní v lavici čekala Kate, ale dnes se tvářila jinak, dalo by se říct, bolestně či soucitně?
Lilli to zarazilo, vzpoměla si na ty prapory, pozdravila Kate a zeptala se, jestli neví, kdo zemřel.
Kate při té otázce podivně zbledla.

To bylo zlé, hodně zlé.

U Lilli

"No tak, Kate kdo to byl?já vím že to víš!".."Lilli, zlato prosím tě posaď se" řekla mi a já cítila, že tohle bude bolet.
"No tak, už mi to pověz, už takhle se mi z toho dělá zle.".."Tak dobře, víš...ty prapory jsou pro...no ehm..Sama, včera ráno ho srazilo auto když spěchal do školy, nerozhlédl se a v plné rychlosti ho smetlo.Odvezli ho do nemocnice, byl v komatu a v noci zemřel, je mi to tak líto zlato, nevím co ti mám říct jako útěchu, nedokážu ze sebe nic vypravit."

Najednou jsem slyšela všechno z dálky, viděla rozmazaně, přestala dýchat, nohy se mi podlomily a já jen cítila, jak se mi slzy valí po tvářích, nebyly to sly, byly to obrovské kapky, přestala jsem cítit celé tělo, všechno uvnitř mě uhaslo, uplně všechno, nebylo pro co tu existovat, nebyl nikdo kdo by mě z toho dostal.Neexistovalo nic, co by zhojilo tu ránu, která mě celou roztrhala na kusy, tohle jsem nečekala, nikdy by mě to nenapadlo.
Všechno bylo jedno, všechno ztratilo smysl.

**
Vzbudila jsem se u sebe doma v posteli, nade mnou se skláněla mamka, s očima plných obav a starostí.Nepamatovala jsem si nic a bylo mi to vážně jedno, můj smysl života už dávno neexistoval.
Přestala jsem mluvit, nebylo proč mluvit.
Z očí se mi pořád valily ty obrovské slzy, bylo mi to jedno, čekala jsem až se upláču do bezvědomí.Pořád to nepřicházelo.Sakra chtěla jsem usnout navždycky, navždycky propadnout do tmy, nic necítit.

***
Lilli opět usnula, i ve spánku se jí po tvářich kutálely slzy, všichni o ní měli strach, věděli, že z tohohle se jen tak nedostane, zemřela jakoby s ním.
Nejedla, nemluvila, jakoby tu nebyla.

U Lilli

Vzbudilo mě zvláštní pohlazení, někdo mě hladil po vlasech, ale cítila jsem že to mamka není.
Otevřela jsem oči a nedokázala jsem se ani nadechnout, copak už blázním?jsem blázen?
Vedle mě seděl on, můj Sam.
Nedokázala jsem ze sebe vypravit ani slovíčko, jen jsem se posadila a zhroutila se mu do nastavené náruče, plakala jsem hrozně moc.
Zeptal se mě svým medovým hlasem který jsem tolik milovala "Lill, miláčku pročpak pláčeš?není proč plakat princezno, všechno je dobré jsem u tebe, notak utři si ty slzičky a podívej se na mě."
Bylo to zvláštní, ale já měla nutkání ho poslechnout, taky jsem tak udělala, najednou jsem byla zase plná citů a všeho, s ním se vše vrátilo zpět a já byla schopná opět promluvit.
"Same?..co tu děláš?jak..vždyť ty.." koktala jsem on se na mě koukal svýma teplýma hnědýma očima, které byly plné lásky a pochopení.
"Já?oh ano, víš, když jsem zemřel, přišel ke mně můj anděl a řekl, že mě jedna dívka miluje tolik, že její láska mě dokáže vrátit zpět, ale že si mám vybrat, která to podle mě je.Ano, vím že to nechápeš, já to taky ze začátku nechápal a pak mi to došlo, láska je nejsilnější ze všeho co kdy existovalo a mně zbylo jen to, dobře se rozhodnout."
"A proč si se rozhodl pro mě?já to.. nechápu..vždyť..chodil jsi s Terezou..."
"To ano, ale vždycky když jsem tě potkal, uvnitř srdce mě tak zvláštně píchlo a navíc viděl jsem v tvém pohledu, jak moc tě bolí když jsi mě vídala s Terezou, bylo vidět jak moc se to snažíš maskovat, tvojí lásku ke mně."
"Sakra, nikdy jsem nebyla dobrá "herečka"..ano, tolik jsem tě milovala a pořád miluju, ten den kdy se ti stala ta nehoda, cítila jsem jakoby zemřela půlka mě a ani jsem nechápala proč tomu tak je."

"Mrzí mě, že jsem ti způsobil tolik utrpení, teď když jsem se k tobě vrátil, nikdy tě neopustím, nikdy v mém životě tě neopustím, princezničko moje milovaná, vždycky jsem tě miloval."
Přeběhlo mnou zvláštní teplo, teplo těch slov, tolikrát jsem si tohle přála.Najednou jsem byla šťastná.Objala jsem Sama a do ucha mu pořád se strachem šeptala.."Ale co když se mi to jenom zdá?co když se vzbudím a ty tu už nebudeš?nezvládnu to, prosím řekni, že to není sen, dokaž mi že je to skutečnost."
"Momentík" řekl mi Sam a usmál se, z kapsy vytáhl stříbrný řetízek s přívěskem srdce a zapnul mi ho kolem krku.
"To je nádherné, děkuju, tolik tě miluju, nedokážeš si představit co to pro mě bylo."odkryla jsem svoje zápěstí, najednou jsem měla potřebu mu to všechno ukázat, všechno co jsem pro něj byla schopná udělat.Přes obrovský kus mé kůže byla velká jizva, jizva písmene "S" a kolem tisíce dalších ranek.
"Princezno, to už nikdy nedělej" díval se na mě najednou smutnýma očima, vzal moje zápěstí do rukou a každou jizvu mi políbil.Opět jsem se rozplakala, bylo to neuvěřitelné, tohle všechno.
"Omlouvám se" vzlykala jsem mu na rameni, objímal mě a utěšoval.Tolik jsem ho milovala.S ním bylo všechno lehké.Cítila jsem jeho vůni, cítila jsem jeho teplé tělo jeho tlukot srdce.Všechno.
Políbil mě a pořád jsme si povídali, všechno to bylo úžasné, dokonalé.
On miloval mě a já jeho.Naše láska přemohla i smrt.

**

Lilli, promiň že tě budím, ale musíš si vzít prášek, jinak se ti ty traumatické stavy zase zhorší.
Rozlepila jsem oči, viděla mamku jak se nade mnou sklání v jedné ruce vodu a v druhé prášek.
Sahla jsem si na krk, samozřejmě řetízek ani srdíčko tam nebylo.
"NEE!" vykřikla jsem a utekla do koupelny, zamkla se a v zápětí se svezla po studené zdi na zem, byl to sen, všechno to byl sen, on už vážně neexistoval, on mě tu vážně nechal.
Nenáviděla jsem ho za to, co mi udělal, Tereza už dávno chodila s jiným klukem a já nebyla schopná chodit ani do školy, v podstatě jsem zemřela taky.
"Lill, no tak odemkni a pusť mě tam, co se stalo?prosím tě, odemkni mi, neudělej žádnou blbost, zvládneme to, časem se to trochu spraví, otevři mi miláčku.."Mamka mě prosila, ale já nebyla schopná se hnout.
Tohle byl můj konec tak na co to prodlužovat?stejně bych nedokázala existovat.
Najednou, jakobych dokázala vstát, věděla jsem že brzy odejdu za ním.Vzala jsem si prášky a čekala, pomalu přicházela otupělost, přestávala jsem cítit končetiny, zavřela jsem oči a naposledy zašeptala"Miluji tě.."

Destiny
 


Komentáře

1 (NoT)_StaR^-^ (NoT)_StaR^-^ | Web | 19. srpna 2009 v 21:58 | Reagovat

Ááách, to je tak úžasně napsaný. Úžasně vymyšlený. Potlesk tobě.

2 ~-~ MiMi Madison H. ~-~ ~-~ MiMi Madison H. ~-~ | Web | 19. srpna 2009 v 22:42 | Reagovat

woow...dokonaly pribeh...az mi po chrbte behali zimomriavky ked som to čitala, krasne...smutne, ale aj tak krasne, laska vie byť silna

3 Dead Fairy Dead Fairy | Web | 19. srpna 2009 v 22:44 | Reagovat

Já nemám slov..
To je... dokonalé.. víc než dokonalé!

4 AngeliQue AngeliQue | Web | 20. srpna 2009 v 21:00 | Reagovat

Já doufám že se tohle nikdy nestane.. běhal mi mráz po zádech když jsem to četla...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.