Čas letí a my s ním.

16. října 2009 v 17:26 | Ona píše... |  Deník
Zdravím Vás, návštěvníci nebo snad přátelé?.
Další týden za námi, je až neuvěřitelné jak to hrozně letí. Všechen čas, vždyť nám život ubíhá přímo před očima, mrkneš a jsi zas o kousek blíž smrti. Neuvěřitelné. Fascinuje mě to, to jak mohlo vůbec něco takového vzniknout a proč to tak vlastně je.

**

Škola v pohodě, jsem tam šťastná i když občas nemám náladu, vždycky se mi tam spraví. Cítím se tam tak, jakobych tam byla už věčnost, tam je jisté že na tebe nebude nikdo divně koukat když přijdeš s něčím, co ostatní nemají.
Tam to nikdo neřeší. Zbožňuju to tam.

Známky zatím držím celkem dobře.

**

Dnes jsem šla do školy, měli jsme od devíti, v 8 jsem jela tramvají k mamce a pak zpátky ke škole(je to asi 6 zastávek tramvají), když jsem nastoupila do tramvaje sedla jsem si hned za řidičku a slyšela jsem jak jí někdo vysílačkou něco hlásí, slyšela jsem jen "křižovatka, zablokováno". Modlila jsem se aby to nebylo někde na mojí trase. Dojeli jsme na jednu zastávku, mě chyběla pouze ještě zastávka a vystupovala bych přímo před naší školu, když v tom se tramvaj zastavila a já mohla vidět, že se něco stalo, všechny tramvaje stály zablokovaly celou silnici, ve předu se něco stát muselo.
Vystoupila jsem a běžela k naší škole protože už zvonilo na hodinu a já byla pořád v tramvaji. Doběhla jsem před školu a naproti tam, kde staví tramvaje stálo několik aut policie, tramvaj byla zastavená a na zemi už jen rozházené igelitky s nákupem. Vedle bylo nakresleno na zemi "místo činu". Tramvaj někoho srazila. Policie tam sbírala už jen ty zbylé věci.
A já se k tomu připletla, hned jak jsem to viděla začala jsem se klepat a brečet prostě to nešlo jediný co se mi honilo v hlavě "co když je to někdo od nás ze školy?někdo známej?" nevíme kdo to byl, celou hodinu jsem se klepala a nebyla schopná fungovat. Bylo mi zle.

Obdivuju policisty, záchranáře i hasiče. Musí mít neuvěřitelnou náturu aby vydrželi tohle. Mají můj obdiv.

**

V sobotu valím do Bronxu, po několika měsících, zcela odproštěná od něj. Těším se.

Myslím, že to je tak všechno. Mějte se...


Destiny.
 


Komentáře

1 Majky > AFF Majky > AFF | Web | 17. října 2009 v 12:41 | Reagovat

Ježiš.. chudáku... Já od tý doby, co jezdim do Plzně do školy sem zažila pár nehod. Jednou srazila tramvaj ve kterej sem seděla nějakýho staršího pána... Viděla sem, jak bycl úplně zkrvavenej a všechno... strašný...
U toho sem nepomáhala... ale už sem taky musela oživovat nějakou ženskou která zkolabovala hned vedle mě na zastávce...
Nebojim se toho... ale zase taky nevim v tej rychlosti co dělat... na záchrance bych asi taky dělat nechtěla...

2 BaLeTkY^^(Kikuš) BaLeTkY^^(Kikuš) | Web | 17. října 2009 v 13:07 | Reagovat

Zajímevej a hezkej dess!

3 Dead Fairy Dead Fairy | Web | 17. října 2009 v 23:36 | Reagovat

Další týden za námi, je až neuvěřitelné jak to hrozně letí. Všechen čas, vždyť nám život ubíhá přímo před očima, mrkneš a jsi zas o kousek blíž smrti. Neuvěřitelné. Fascinuje mě to, to jak mohlo vůbec něco takového vzniknout a proč to tak vlastně je.
_____________________
Tohle jsem si musela číst hodněkrát dokola.. naprosto dokonale napsáno...

4 Joy Joy | Web | 19. října 2009 v 9:06 | Reagovat

No, áno je to neuveriteľné, aký pomalý sa nám niekedy zdá čas, a potom na konci je zrazu taký rýchly....

5 Strange_Angelic Strange_Angelic | 19. října 2009 v 16:27 | Reagovat

Nevím proč, ale fascinuje mě pomáhat právě v tomhle oboru bych chtěla pracovat...
Zachraňovat lidské životy a starat se o nemocné (ikdyž na to bych musela mít známky..)

6 the one* the one* | Web | 20. října 2009 v 21:02 | Reagovat

Asi bych se v daný situaci zachovala stejně - neubránila bych se slzám. Obdivuju všechny ty doktory, polici a tak, že jsou dost silní na to, aby tohle zvládali.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.